Gminou Sierakowice procházejí čtyři cyklotrasy.

Nejvíce centrálně přes její území je vedena trasa 13, která vede z Kamienicy Królewské přes Sierakowice do Kamienicy Szlachecké a Borucina v gmině Stężyca. Na úseku k Sierakowicím se kryje s červeně značenou pěší trasou.

Trasa 12 byla navržena v západní části gminy. Začíná v obci Linia a na území gminy Sierakowice vstupuje v okolí Jeziora Czarnego v soustavě Potęgowských jezer. Odtud vede přes Kamienicu Królewskou do Pałubic. Blízko školy v Pałubicích se nacházejí zatopené rašelinové jámy, které jsou útočištěm vodních ptáků. Na jaře a v létě je tam po celý den slyšet hlasy racků a rybáků. Je to jediné takové místo na území gminy; ostatní jsou menší a méně početně osídlené ptactvem. Dále trasa vede podél Bukowiny přes Załakowo a Łyśniewo; četná jezera v této oblasti přispěla k rozvoji letní rekreace. Na jejich březích vzniklo mnoho rekreačních chat. V létě sem přijíždí mnoho turistů a vtipálci říkají, že to nejsou návštěvníci, kdo bydlí u obyvatel Łyśniewa, ale naopak Łyśniewští bydlí u návštěvníků. Během druhé světové války označovali Němci Łyśniewo za „hnízdo polskosti“, protože pouze jedna osoba tam, zřejmě ve snaze získat invalidní důchod, souhlasila s přijetím německého státního občanství III. skupiny. V „Łyśniewském dvoře“ se narodil kněz Antoni Pelpliński, básník a autor mnoha písní a pastorel; odtud pochází také jeho bratr, Aleksy Pelpliński, rovněž lidový básník, autor několika divadelních komedií a jesličkových her napsaných v kašubštině.

Po překonání téměř bezlesního prostoru orných polí trasa dosáhne Gowidlina s krásným Gowidlińským jezerem, malebně položeným mezi lesy, s ostrovem Gowid opředeným legendami. Ves Gowidlino je skutečným klenotem naší gminy, protože patří mezi rekreačně-oddechové oblasti. Na březích Gowidlińského jezera vznikla rekreační střediska, která se těší velké oblibě.

Trasa 14 vede jen na krátkém úseku přes krajní severní část gminy z Pałubic do Skrzeszewa (kde lze celé hodiny pozorovat, jak volavka popelavá žije a vychovává svá mláďata) na hranici Kašubského krajinného parku a dvakrát přetíná řeku Bukowinu na sandrovém úseku. Až do obce Bukowina, ležící v gmině Cewice, je vedena po hlavní silnici Sierakowice–Lębork. Dále trasa pokračuje po vedlejších silnicích na západ do Cewic, aby znovu dosáhla Gowidlina.

Trasa 10 se na území gminy Sierakowice kryje s červeně značenou pěší trasou, vytyčenou na jejím severním okraji z Kamienicy Królewské směrem na východ přes Mirachowské lesy. Mimo území gminy pak vede na jih neméně krajinářsky působivými cestami přes Miechucino, Borzestowo, Wygodu a Łączyńskou Hutu do Łączyna.

Kašubský krajinný park byl zřízen usnesením č. XIX/82/83 Vojvodské národní rady v Gdaňsku ze dne 15. června 1983. Zahrnuje centrální etnické území Kašubů, ležící na Kašubské jezerní plošině. Rozloha KPK činí 33 202 ha, z toho většinu zabírá zemědělská půda – 16 712 ha (50,3 %), dále lesy 11 230 ha (33,8 %) a vodní plochy 3 430 ha (10,3 %).
Území parku se nachází v hranicích tří okresů (kartuského, kościerského a wejherowského) a osmi gmin, z nichž Kartuzy, Chmielno, Sierakowice a Stężyca tvoří většinu rozlohy parku. Zbývající část připadá na Somonino a Linię a okrajově na Kościerzynu a Nowou Karczmu.

Ochranné pásmo parku zaujímá plochu 32 494 ha. Obklopuje téměř celý park, chybí jen na dvou místech: v úseku, kde se hranice parku kryje s hranicí města Kartuzy, a na severozápad od parku v gmině Cewice.

Kašubský krajinný park sousedí s pěti chráněnými krajinnými oblastmi: na severu s chráněnou krajinnou oblastí Dolina Łeby, na západě s Gowidlińskou chráněnou krajinnou oblastí, na východě s Kartuskou chráněnou krajinnou oblastí a chráněnou krajinnou oblastí Dolina Raduni, na jihozápadě s Przywidzkou chráněnou krajinnou oblastí.

Sierakowice – Wygoda Sierakowska – Mojusz – Szopa – Bącka Huta – Bącz – Palestyna – Jezioro Bukowskie – Rezerwat „Kurze Grzędy” – Rezerwat „Jezioro Turzycowe” – Rezerwat „Jezioro Lubygość” – Szczelina Lechicka – Jezioro Kamienne – Kamienica Królewska

Kašubská stezka (červená)

Sierakowice – Kamienica Królewska – Kartuzy – Gołubie – Olpuch – Wdzydze
Délka stezky: 130,65 km, z toho 11,4 km v gmině Sierakowice

Stezka začíná v centru obce Sierakowice a na úseku do Kamienicy Królewské se kryje se starou pěší trasou. Je to bezpochyby nejkrásnější, nejdelší a nejoblíbenější stezka Kašubské jezerní oblasti, která na své dlouhé trase sotva míjí některou z jejích perl. Stezka je působivá jak v létě, kdy četná jezera lákají chladnou vodou, tak i v ostatních ročních obdobích – bohatých na lesní plody, svěží zeleň a jedinečné výhledy. Trasa vede malebně podél břehů podélné pánve Potęgowských jezer a opouští gminu v místě zvaném Kamienicki Młyn, ležícím nad jezery Białe a Potęgowskie. V této obci se nachází také ploché pohřebiště z rané doby železné, mohyla a osada v údolí mezi jezery Junno a Odnoga. V Kamienickém Mlýně stojí za návštěvu také sklárna ze 16.–18. století.

Další cesta pokračuje přes gminu Kartuzy, která si činí nárok na titul hlavního města Kašub, a začíná půvabným úsekem vedeným po okraji tří přírodních rezervací: „Szczelina Lechicka“, „Żurawie Błota“, „Lubygość“ a u Jeziora Kamienne, nazývaného také Mirachowská Świteź. Dále vede podél údolí řeky Łeby a hranice rezervace „Staniszewskie Zdroje“.

Po opuštění Kartuz trasa protíná nejpopulárnější část Kašubské jezerní oblasti zvanou „Kašubské Švýcarsko“. První zastávkou je Chmielno – ves považovaná za jeden z nejkrásnějších koutů Kašubské země, známá také keramikou rodu Neclů. Zde rovněž začíná Stezka Raduňského okruhu – kašubská jezera spojená do smyčky řekou Radunią, nedaleko Szymbarských vrchů. Je to také ideální místo pro kajakáře.

Poté stezka míří k jezeru Wdzydze, v tomto regionu známému spíše pod názvem „Kašubské moře“. Cestou míjí neméně půvabnou oblast, Łubianu, která získala proslulost díky porcelánu zdobenému kašubskými motivy. Obec je důležitá i z historického hlediska – během druhé světové války se zde odehrála jedna z největších partyzánských bitev na Kašubech.
Stezka končí v místě, kde se sbíhají všechna ramena jezera Wdzydze, zvaném „Krzyż“. Nachází se zde také nejstarší skanzen v Polsku, který stojí za návštěvu – Kašubský etnografický park ve Wdzydzach Kiszewskich. Je to výborné místo k zakončení krásného automobilového výletu po Kašubské stezce.

Stezka Kamenných kruhů (zelená)

Sierakowice – Tuchlino – Lipusz – Czarna Woda
Délka stezky: 94,35 km – na území gminy Sierakowice 7,15 km

Tato stezka začíná v Sierakowicích a protíná gminu, když vede přes Tuchlino na západní břeh jezera Tuchlińskie, kde v obci Rębienica její území opouští. V první části stezky putujeme málo zalesněným, zvlněným terénem Kašubské jezerní oblasti. Jižní části území, které stezka křižuje, se vžil název „Czyste Pola“ („Čistá pole“), odvozený od toho, že snáze plodí čisté kameny než obilné klasy.
Naopak v další části vede stezka rovným, lesnatým terénem Charzykowské a Tucholské roviny, ozdobeným v místě jejich styku křížem Wdzydzkých jezer. Stezka vstupuje také do severních partií Tucholských borů, bohatých na houby a tak půvabných, že uspokojí každého, kdo hledá krásu rodné krajiny.
Nezřídka vedou cesty stezky k nějakému tajuplnému lesnímu zákoutí nebo k jednomu z malebných jezer, stejně jako do vesniček ztracených v lesním tichu.
Nepochybně největší atrakcí stezky je pohřebiště s kamennými kruhy z římského období, ležící nad jezerem Długie u Węsior. Území zahrnuté Stezkou kamenných kruhů bylo za druhé světové války místem činnosti partyzánů Tajné vojenské organizace „Gryf Pomorski“, odtud její druhý název – „Partyzánská“. Cestou budeme míjet mnohá místa utrpení a bojů s nacisty. Stezka končí v Czarnej Wodzie.

Stezka Szymbarských vrchů (černá)

Sierakowice – Bącka Huta – Gołubie – Szymbark – Wieżyca – Sopot
(délka 121,55 km – na území gminy Sierakowice 17,4 km)

Začíná v Trojměstí a vede do centrální části Kašubské jezerní oblasti přes Szymbarské vrchy a okolí Raduňských jezer do Mirachowských lesů, které byly baštou odboje – působili zde partyzáni z organizace Gryf Pomorski. Na území gminy Sierakowice stezka vstupuje v obci Bącka Huta, odkud malebnými lesními cestami dorazí do Sierakowic.